Zakažme reklamu na léky, je to pěkné svinstvo

Každý se dnes snaží, jak umí. Mnohé z nás dotlačila doba k tomu, aby proti svému přesvědčení páchali pochybné skutky. Někteří lidé se živí činnostmi na hraně či za hranou zákona. Peklo se neptá, jaký byl aktuální stav legislativy, a měří všem stejně. Jsem přesvědčen, že ti kteří vydělávají díky reklamám na léky, dopadnou při konečném účtování hůř než drobní zlodějíčci nebo třeba šiřitelé nelegálního softwaru.

Potravinové doplňky? Užijme si placebo

Mluvím-li o reklamě na léky, nemám na mysli potravinové doplňky. Procházejí jinou schvalovací procedurou, obvykle jsou řádně označeny a už z jejich názvu je zřejmé, že od nich nelze nic moc očekávat.

Nepředepisují se v ordinacích, chybí jim aura zázračna. V rámci propagace neslibují smrt v případě, že si je nepořídíte.

Kde končí sranda

Můžeme se škodolibě smát důchodcům, kteří vyhodí poslední peníze za předražený lék z reklamy, protože marně věří ve zlepšení zdravotního stavu.

Můžeme kroutit hlavou nad pomatenými zákazníky lékáren, kteří kupují naprosto stejný přípravek, jež je k dispozici pod jiným názvem (téměř) zdarma.

Jakýkoli humor nás ale přejde, uvědomíme-li si existenci lidí, kteří například nepořídili notně propagované očkování proti rotavirům a jejich dítě pak kvůli těmto potvůrkám onemocnělo.

Horší varianty raději nezmiňovat.

Vydírací potenciál za hranou

Reklamy na léky, kde se objevují děti, působí s obrovskou brutalitou i na člověka, který je zatím bez závazků.

Onehdy jsem zahlédl plakát s malou holčičkou. Tvrdě a drsně se na něm vyzývalo k jejímu naočkování. Brutalita nebyla v efektním pojetí, ale v jednoduchém sdělení, jež jde slušně přeložit takto: "Pokud nechcete, aby dcera trpěla, cálujte."

Laik nedokáže posoudit, který přípravek pomůže nebo nepomůže. Informace neprodávají. Je potřeba vydírat tak, aby se člověk styděl a bál produkt nekoupit.

Co když je všechno jinak

Abych nepůsobil zaslepeně, zmíním také možnost, že je všechno jinak.

Třeba nedokáží lékaři (a jiné kapacity) posoudit, které léky jsou nejlepší. Třeba pojišťovny přispívají na preparáty, které ani zdaleka nedosahují kvalit těch z reklam. Třeba je placení na dřevo jedinou možností, jak lze efektivně chránit své zdraví.

Byla-li by to pravda, šlo by nejen o obří zločin proti všem obyvatelům naší republiky, ale také o megatunel. Pro společnost je totiž nejlepší, jsou-li lidé zdraví, odvádějí daně a nečerpají-li péči. Nebyly-li by zdravotními pojišťovnami propláceny nezbytně nutné léky, znamenalo by to každoroční ztráty v řádech desítek miliard. Např. je-li očkování opravdu potřeba, stojí pouze nepatrný zlomek následné léčby a vyplatí se.

Zakažme reklamu na léky a propagaci zázračných účinků čehokoli

Onehdy proběhlo médii, že rozsáhlý výzkum neprokázal zázračné účinky jogurtů jedné světoznámé značky. Překvapivě. Opět si někdo nahrabal na tuposti lidí.

Krom reklam vychvalujících léky proto navrhuji zakázat propagaci postavenou na zlepšování zdraví u jakýchkoli produktů.

Reklamní kreativci určitě vymyslí, jak prodat spoustu zbytečností, aniž by potenciálnímu zákazníkovi museli hrozit nemocí či smrtí.

Kam dál?
Drogy a náhražky

VRS a Billboard: Jak jsou na tom české výměnné reklamní systémy?

Myšlenka výměnné reklamy mi byla vždycky sympatická. V ideálním případě by mělo obrovské množství uživatelů zajistit viditelnost Vašeho banneru na přesně vymezených webech a umožnit vytvoření sítě, kde na sebe budou cizí lidé odkazovat na základě oborové příbuznosti.

Česká republika je bohužel pro realizaci tohoto ideálu moc malá. V současné době na poli výměnné bannerové reklamy u nás zůstali jen 2 velcí hráči, kteří umí každý den udělat více než milion impresí (zobrazení bannerů). Jsou to Billboard.cz a VRS.CZ.

Co mají společné? Profesionální a rychlý přístup nejen k velkým, ale také k malým inzerentů, jako jsem třeba já. V současné době se můj poutač zobrazuje u obou poskytovatelů asi 1000x za den, přesto mi vždy vyšli vstříc. A když došlo u jednoho z nich k výpadku, štědře se mi odškodnil.

U obou mám tu nejobyčejnější variantu účtu, kterou dají každému po splnění základních podmínek. Jak dopadnou VRS a Billboard při srovnání plusů a mínusů laickým uživatelem?

VRS.CZ

+ Výměnný poměr 1:1,
+ možnost zvolit pro zobrazování banneru jen viditelnou plochu,
+ levný nákup kreditů,
+ vyšší limity pro velikost bannerů,
+ podpora erotiky i warezu (uživatel může na svém webu tento obsah zakázat).

- Menší počet impresí u všech formátů,
- s tím souvisí praktická nemožnost cílení,
- občas nefunguje na 100% zakazování konkurence.

Billboard.cz

+ Lepší cílení na větší výběr kategorií,
+ možnost zakázat blikající a jinak otravné bannery,
+ větší počet impresí u všech formátů,
+ s tím souvisí, že pokud nezacílíte moc úzce, dochází ke spotřebě kreditů téměř v reálném čase,
+ přehlednější statistiky.

- Horší výměnný poměr než 1:1,
- "příplatky" za cílení,
- zobrazují i pochybné soutěže, IQ testy atp. (jde zakázat),
- nelze zvolit zobrazování banneru jen na viditelné ploše.

Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet

U VRS necílím a zobrazuji banner jen na viditelných plochách. U Billboardu cílím, banner se zobrazuje kdekoli na stránkách. Clickrate je v obou případech stejný. Souboj výměnných reklamních systémů tedy pro mě končí remízou.

Co myslíte, pokusí se VRS nebo Billboard ohrozit monopol Seznamu, který je jediným českým provozovatelem kontextové reklamy?

Zkušenosti malého inzerenta: Návštěvník od 0,75 Kč

Úvodem upozorňuji: Tento článek není určen pro experty, kteří disponují obřím rozpočtem, nýbrž pro drobné inzerenty, jež jsou ochotni investovat nejvýše částky v řádech stokorun.

Náklady na jednoho návštěvníka vycházejí z mé vlastní zkušenosti. Mnohdy jsem platil pomocí sms, což není zrovna nejefektivnější způsob. Navíc u větších kampaní můžete dosáhnout na množstevní slevy. Proto jsou reálné ještě lepší ceny, než uvádím.

Servery, které zmíním, nabízejí spoustu možností, jak propagovat Vaše stránky. Upřímně přiznávám, že jsem ne všechny využil. Psát budu o těch, které znám.

Lista.cz - Jistota za 1,50 Kč

Lista.cz (jak už název naznačuje) umožňuje zobrazování Vaší reklamy v horní části jiných webů. Vyzkoušel jsem obě hlavní varianty, které nabízejí: nákup klasických kreditů (platíte za zobrazení) i nákup PPC kreditu.

Ačkoli se mohou jevit obří čísla zobrazení, které dostanete za pár stokorun, jako velké rito, doporučuji spíše pořídit PPC kredit. Za 1,50 Kč tak získáte jistotu 1 přivedeného návštěvníka.

Hodně limitujícím je maximální počet znaků, který může Vaše reklama mít. Je to pouhých 20. Ale jinak to holt u lišt nejde.

Zpovednice.cz - Za korunu i méně

Oblíbené místo zdeplých pubescentů Zpovednice.cz nabízí (mimo jiné) exkluzivní prostor na titulce pod nadpiskem "Seznam zpovědí:". Cena se odvíjí od toho, jaký je o tuto plochu aktuálně zájem, mnohdy není k dispozici vůbec.

Já nakupoval přes sms za 99,- Kč 140 000 zobrazení a dosáhl jsem 70-110 prokliků za každou platbu, záleželo na tom, jak vhodně jsem cílil. Nevýhodou je absence diakritiky a to, že pokud se při zadávání sms zmýlíte, není odvolání.

Sklik.cz - Od Bacha po Vlacha

Odborníci na PPC, příští odstavec přeskočte :)

U Skliku jsem zkoušel kampaně vždy po 100,- Kč. Když jsem tam vlezl poprvé, byl jsem nadšený. Částka za proklik v řádech desítek haléřů! Už jsem spřádal plány, jak zbohatnu :) Brzy přišlo vystřízlivění. Na rozdíl od jiných zde zmiňovaných serverů se totiž ceny velmi rychle mění v závislosti na tom, jaká je aktuálně poptávka po klíčových slovech a Vaše clickrate. Tzn. nelze si říct: "Platím 0,40 Kč, jsem za vodou, teď se budu měsíc vyvalovat a pak sečtu zisky." Je třeba sledovat a pružně reagovat, ceny mohou narůst za krátkou chvíli mnohonásobně (samozřejmě si můžete nastavit strop za proklik).

VRS.cz - Návštěvník za 0,75 Kč

VRS.cz je systém primárně určený k výměně reklamy. Ale nabízejí také PPC reklamu za pevnou částku 2,- Kč/proklik.

To se mi zdálo moc, tak jsem špekuloval, jak dosáhnout lepší ceny. Experimentoval jsem s různými bannery a nakonec se docela zadařilo. Koupil jsem za 50,- Kč (SMS) 33 000 kreditů, což představuje 22 000 zobrazení standardního reklamního proužku (468x60) ve viditelné ploše stránek.

Vždycky jsem byl slabý na matematiku. Ale mám za to, že momentálně platíme, jak vidíte v náhledu, méně než 0,75 Kč za návštěvníka (počet zobrazení lze nastavit dle vkusu každého soudruha a možností systému):


Vím, že se to odvíjí od spousty faktorů a nelze dopředu garantovat udržení takové sympatické ceny. Je třeba brát v úvahu, kam VRS Váš banner umístí. Cílení na kategorie zatím není moc hi-fi, bez trochy štěstíčka to nejde.

A s jakým poutačem dosahujeme takových úšasných čísel? Podívejte se na tento vrchol reklamního designu:

Reklamní a provizní systémy: Zkušenosti po roce

Když člověk vyhledává na Netu zkušenosti s reklamními a provizními systémy, často se dopátrá rozjásaných stránek, ve kterých autoři popisují, jak takřka bezpracně přijít k výdělku a nezištně přímo do textu vkládají odkazy na tyto systémy, ze kterých pak mají peníze.

Já žádné odkazy do článku dávat nebudu (součásti standardní šablony stránek samozřejmě zůstávají) a pravdivě Vám popíšu, jaké máme zkušenosti po roce ostrého provozu s více než 60 000 návštěvníky.

Primárním cílem těchto stránek není zobrazování reklamy, reklama je doplňkem. Dle mého skromného názoru není Zrcadlo.blogspot.com přeplácána komerčními sděleními, oproti např. zpravodajským serverů jsme na čtenáře vyloženě hodní :) I když stížnosti se vyskytly: jednak od majitelů 800px monitorů, pro které nejsme optimalizováni (leze jim levé menu do textu), druhak v jediném komentáři, který jsem zatím smazal (nikoli kvůli obsahu, ale pro přemíru sprostých slov, bylo tam něco jako: "Jděte do p...e s p...m chci prachy blogem, tolik z...ch reklam jsem nikde neviděl.").

Reklamní systémy

Z reklamních systémů používáme Google Adsense, intext od Billboardu a jako doplněk Výměnný reklamní systém.

Nevím, nakolik je zveřejňování údajů z Adsense zakázáno, ale určitě neprozradím žádné tajemství, když napíši, že pro naše stránky (plus minus autobus) platí: co 1000 návštěvníků, to 1 dolar. Při současném kurzu žádné zlato, ovšem narozdíl od nerudných českých novinářů pořád věřím Obamovi ("Vy to vyřešíte, Vy přece všechno víte, Vy nás zachráníte..."), že dokáže opět dostat kurz ke 40,- korunám :o)

Adsense má tu výhodu, že většinou opravdu zobrazuje reklamy dle obsahu stránek a dá se (i když ne úplně dokonale) sladit s designem šablony. Jediná nevýhoda je v tom, že kdykoli mohou říct: "Porušujete naše podmínky, nic Vám nedáme, jděte někam.", což není nějaká moje schíza, ale věc, která se běžně stává. Stěžovat si pak můžete na hlavním nádraží (spojit se s konkrétním člověkem z Googlu je stejně snadné jako levitovat nad půllitrem). Google je takovým kolosem, že i když využijete jakékoli prostředky, vždycky Vás má plně v moci. Ale nechci přivolávat rohatého, zatím jsou naše zkušenosti s Googlem veskrze kladné (nejen s Adsense, ale i s gadgety a vyhledáváním).

Co se týká intextu od Billboardu, oceňuji seriózní přístup z jejich strany. Ale zisky jsou minimální, zhruba 5 korun za 1000 návštěvníků. Příčiny: intext máme jen na stránkách článků, zobrazuje se u malého množství slov a odkazy mají zelenou barvu (standard na našich stránkách je klasická modrá).

Výměnný reklamní systém vrs.cz používáme jako alternativu k Adsense (nemá-li Google vhodnou reklamu, zobrazí se ta od vrs) + na stránkách článků máme vždycky dole čtverec 250x250. Znovu stejně jako u Billboardu musím ocenit profesionální a přátelský přístup ze strany provozovatele. Ale množství zobrazování reklam je malé, i přes dobré clickrate našeho banneru (0.085%, standard u vrs je 0.048%), nám přináší jednoho, dva lidi za den.
Banner, který používáme u vrs.cz:


Provizní systémy

Z provizních systémů používáme Aukro, Invia a Provizni-system.cz. Jsou 2 možnosti: buď jsou čtenáři našich stránek podivíni, kteří klikají na tyto reklamy, aniž by chtěli něco koupit, nebo velká většina lidí píšících o provizních systémech lže.

Na různých více či méně seriózních stránkách se totiž můžete dočíst i podobné pitomosti, jakože na získání 1 provize stačí 100 kliknutí atp. U webu, který se např. specializuje na dovolené a nic jiného než provizní systém tam není, snad (s velmi přimhouřenýma očima). Ale u běžných stránek dle mého skromného názoru vyloučeno.

Jak jsme na tom my? 295 našich čtenářů jsme přilákali Aukru, 202 Invii a a 265 pro Provizni-system. Kolik myslíte, že nám celkem těchto 765 kliknutí hodilo? Svěžích 150,- korun za jednoho zaregistrovaného u Aukra, jinak nikdo nic (prý) nekoupil.

Suma sumárum

Pokud nepočítám texty z archívu, které původně nevznikly pro Zrcadlo.blogspot.com, dostáváme se k tomu, že každý jednotlivý článek nám vydělal necelých 20,- Kč.

V závěrečném díle narozeninové trilogie se dočtete, co se nám povedlo a co nepovedlo, v čem jsme měli pravdu a kde jsme se mýlili. Vyjde v pondělí 10. srpna.

Stránky komiksu Vesnička

Adsense: Zájmová reklama a ochrana osobních údajů

Google rozjíždí reklamu cílenou na zájmy uživatelů. Možná i Vás potěšil e-mail se sdělením: "Přečtěte si informace v našem Centru nápovědy a zajistěte, abyste si do 8. dubna 2009 aktualizovali nebo upravili zásady ochrany osobních údajů na svých stránkách. Protože se stránky účastníků a zákony různých zemí liší, nemůžeme bohužel navrhnout přesné znění zásad ochrany osobních údajů." Zásady ochrany osobních údajů musíte aktualizovat i v případě, že nebudete chtít využívat zájmovou reklamu Adsense.

Na fóru pomoci k Adsense bohužel nic užitečného k tomuto tématu nenajdete. Tento článek se proto bude snažit rozklíčovat, co po nás Google vlastně požaduje a popsat současný stav poznání této problematiky. Jaké jsou tedy možnosti řešení?

1) Mrtvý brouk

Povinnost mít na svých stránkách zásady ochrany osobních údajů platí již od jara minulého roku. Takřka nikdo to na stránkách nemá, nikomu se nic nestalo. Proč se vzrušovat? Počkáme, co se stane, uvidíme. Přinejhorším dostaneme ban a změníme reklamní systém. Tento přístup razí mimo jiné uživatel Jasper a další z rozsáhlé diskuse o Adsense na serveru webtrh.cz.

2) Odkaz stačí

Další diskutující (např. Satepek a Tlumic) se přiklánějí k variantě umístit dolů do patičky každé stránky odkaz na zásady ochrany osobních údajů. Jako příklad uvádí stránky horicova.cz.

3) Stránky je nutno hyzdit celým textem

Tento názor se bohužel objevuje nejčastěji. I když je text v nápovědě Adsense buď pořízen automatickým překladačem nebo napsán někým, kdo měl za úkol to co nejvíce zmást, je nejpravděpodobnější, že umístění celého textu na každou stránku je tou věcí, která se po nás chce. K tomu se přiklání ve svém rozčíleném článku např. web 404m.com.

Závěrem

Můžu napsat za blog Zrcadlo, že budeme celou situaci dále sledovat a doufat, že jsme si své povinnosti splnili tímto textem :) Bude-li to nezbytné, klidně něco pidipísmem do patičky dáme. Nejdřív ale musí Google srozumitelně a jasně napsat, co to má být.

Jaké řešení preferujete Vy?
Zajímavé počtení o Adsense: Tim Berners-Lee varoval před špehováním

Stránky komiksu Vesnička

(Nejen) populární hudba v reklamě

I. Úvod

Jako téma své práce jsem si vybrala číslo 12 – (Hudba a hudebníci v reklamě. Funkce, trendy, příklady slavných songů, hvězdy jako obchodní portály), a to především proto, že reklama sama o sobě mě baví a zajímá. Použitá hudba je jednou z jejích nejdůležitějších součástí, což je doložitelné třeba dnešním fenoménem „pídění se“ po tom, jakou píseň jsme to v reklamě slyšeli a snaze se k ní nějak dostat – ať už legálně či nelegálně.

Ve své práci se pokusím shrnout důvody, proč se hudba v reklamě užívá, faktory, které přispívají k výběru „té správné“ melodie a na závěr pohovořím také o typech reklamní hudby podle způsobu jejich vzniku.

II. Důvody užití hudby v reklamě

Hlavním důvodem užití hudby v reklamě je to, že působí na lidské emoce, a tak může přimět zákazníka, aby si koupil produkt bez rozumového zvážení nákupu. Hudba v reklamě využívá tzv. periferní cestu přesvědčování, což je právě způsob podání informací, který nestaví na racionálních argumentech, ale „tvůrce spotu upouští od jednoznačné a racionální argumentace a místo toho užívá vyššího počtu argumentů nižší intenzity (soustřeďuje se na vytvoření dojmu, asociací, emocionálního transferu).“ (Rozbořil, 2005)

Dnešní způsob života je založen na spotřebě. Vyrábět je možné pouze, pokud je pro koho. Reklama sama o sobě je jedním ze způsobů, jak přimět lidi k tomu, aby kupovali věci – pokud možno v co největším množství. Ne vždy je ale možné stavět jen na racionálních argementech. „Proč bych si měl pořizovat nový mobil, když mi ten starý ještě funguje?“ mohl by se spotřebitel zeptat. Reklama odpoví tím, že ukáže nové funkce propagovaného typu telefonu (často nepříliš velký posun) a aby své tvrzení něčím podpořila, podmaluje spot melodií, která zapůsobí na emoce příjemce. Ten je najednou konfrontován nejen s racionálnem, na které může racionálně odpovědět, ale také se svými emocemi, které ho mohou vést k nákupu, ač by mu „mozek“ říkal „ne“.

III. Faktory ovlivňující výběr hudby pro reklamu

1. funkce
Jak už jsem řekla, hudba se používá v reklamě, aby zapůsobila na naše emoce; tuto funkci je ale možné ještě rozdělit do dvou podkategorií.

a) Atmosféra
„Hudba je schopna rychle upoutat pozornost. Nejobvykleji se využívá hudba při navození nálady a vzbuzení emocí.“ (Svoboda, 2004, s. 30) Jako příklad můžeme uvést píseň Lemon tree od skupiny Fool´s garden v reklamě na ČSOB. Lemon tree (nebudeme-li brát v úvahu text, který její vyznění mění) působí jako veselá písnička a vytváří pohodovou a nenucenou atmosféru. ČSOB jako organizace poskytující služby typu pojištění, půjčky atp. může počítat s tím, že potenciální klient si spojí „pohodovou atmosféru“ s návštěvou banky, která je pro většinu lidí spíše nepříjemnou záležitostí. Stejnou funkci má dle mého názoru využití písně z filmu Snowboarďáci On my head v jiné reklamě této společnosti.

b) Podtržení významu reklamního sdělení písní
V reklamách si můžeme také všimnout snahy o podtržení celého sdělení použitou hudbou. Hezký příklad se slovy písně poskytuje reklama La Coste se songem Toma Jonese She´s a lady. Hlavní sdělení písně „she´s a lady“ je tak jednoduché, že prakticky netřeba překladu. V tomto případě je reklama na písni z velké části postavená. Koneckonců, která z dívek a žen by nechtěla být „lady“ pro Toma Jonese?
Je třeba zdůraznit, že v některých jiných případech bude podtržení reklamního sdělení hudbou u nás působit spíše na mladší diváky, kteří alespoň částečně ovládají angličtinu, jež je jazykem velké části hudebních doprovodů reklam.

2. souvislost s prezentovaným
Druhým důležitým faktorem pro výběr hudby pro reklamu je, aby se hodila k tomu, co je prezentováno. I zde můžeme identifikovat dva podtypy, s čím má hudba souznítt:

a) s produktem a image značky
Hudbu je třeba ji vybírat tak, aby ladila s produktem a image značky. Zde je analogie s použitím hudby na prodejním místě. Zajímavý experiment ve vinotéce uskutečnili Areni a Kim v roce 1993. Zkusili, zda je nějaký rozdíl v prodeji vín v závislosti na typu hudby, která v daném prostoru hraje (populární nebo vážná). „Druh hudby neovlivnil množství prodaných lahví vína, avšak klasická hudba vedla k tomu, že zákazníci kupovali dražší vína, než v případě, kdy hrála populární hudba. Vysvětlení tohoto jevu je založeno na hypotéze, podle které dochází k podvědomému spojení toho, co by k sobě mělo patřit (tzv. musical fit).“(Franěk, 2002) Musical fit je efekt, který je v poslední době zkoumán. Studie provedená v roce 2004 Adrianem Northem a dalšími ukazuje, že posluchači si vzpomínají na více rádiových reklam, pokud hudební/hlasový obsah koresponduje s výraznými vlastnostmi propagované značky. (North, 2004)
Příklady z oblasti reklamy vysílané u nás můžeme najít třeba takovéto: Hudební doprovod v reklamě na sýry Želetava – snaha o odkaz na tradici (dlouhodobá image značky) a na to, že se jedná o český výrobek. Proto zřejmě byla vybrána píseň Miluju a maluju od Václava Neckáře. Je faktem, že píseň je v této reklamě navíc skvěle spojená se sloganem na závěru spotu „milujeme sýry Želetava“. Pěkného propojení značky a hudby si můžeme všimnout např. také u reklamy na Bohemia chips – image značky se také snaží být „česká“ , „lidová“ – a v reklamě se tedy objeví hit od pro Čechy (nejenom středního věku) legendární skupiny Olympic „Dej mi víc své lásky“, u níž, pokud bychom se snažili najít hlavní charakteristiku, dost z nás by to pravděpodobně svádělo říct „česká“.

b) se sdělením, příběhem reklamy
Hudební doprovod také musí ladit s celkovým sdělením reklamy, případně s prezentovaným příběhem. Jako příklad nám zde může posloužit píseň „Love is in the air“ od Johna Paula Younga použitá v reklamě na šampón Sunsilk. Příběh zde říká zhruba toto: dívka přece musí být krásná (= mít krásné vlasy), protože láska je ve vzduchu a může ji „přepadnout“ v každém momentu… dotyčná by jistě byla nerada, kdyby o ni měla přijít kvůli tomu, že její šampón je k ničemu nebo (nedejbože) proto, že nemá čerstvě umyté vlasy.

3. cílové skupiny
Hudbu je samozřejmě třeba také vybírat vzhledem k cílovým skupinám. Zde může jako pěkná ilustrace posloužit hudební diverzifikace reklam T-mobile pro různé cílové skupiny využitá v jejich kampani Ty měníš svět a Tvá hudba. Příklady použitých songů: hip-hopová část: Jadakiss - They Ain't Ready, punková část: Chromeo - Needy Girl, rocková část: Wolfmother -Woman. Je třeba jen podotknout, že se T-mobile specializoval na hudební vkus respondentů. Celá kampaň je zaměřená na mladou cílovou skupinu, firma ale vnímá, že „mladí“ nejsou homogenní, a proto se pokusila uspokojit jejich hudební preference třemi různými nahrávkami. Další důležitou proměnnou je věk. Když v reklamě na prostředek na nádobí Jar uslyšíme (mimochodem v české reklamě velmi oblíbeného) Václava Neckáře s hitem „Jak ten čas letí“, kde mimo jiné zpívá „koukám, jak ten čas letí, každýmu letí, tak co bych se bál“, můžeme dosti přesvědčeně předpokládat, že se jedná o spot pro hospodyňky středního či možná vyššího středního věku.

IV. Typy hudby v reklamě

Podle toho, jak použitá hudba vznikla nebo jaký má kredit v očích diváků, můžeme rozlišit tyto 3 skupiny:
1. známý hit od známého interpreta (v našich podmínkách například píseň Nahá od skupiny Wanastovi vjecy použitá v reklamě na Eurotel – O2)
2. neznámá píseň (zatím) neznámého interpreta (např. píseň Wisemen od tehdy u nás ještě neznámého anglického zpěváka Jamese Blunta v jedné předvánoční reklamě na T-mobile)
3. píseň složená na zakázku přímo pro konkrétní spot (může se jednat o nevýrazné a pouze podkreslující melodie, občas se však z nahrávky stane hit).

Každý z těchto typů má své výhody i nevýhody. Je asi snadné uhádnout, že 1. způsob je nejdražší a 3. naopak nejlevnější. Pokud chce reklamní agentura použít hit od nějaké hvězdy, může krom finanční bariéry narazit ještě na jiný problém. Některé hvězdy totiž odmítají svou hudbu do reklam pouštět (na což zajisté mají plné právo), jiné zase údajně vydávají omezení typu „má píseň nesmí být v reklamě na alkohol“. Druhý typ – písnička někoho neznámého může být velice dobrým způsobem, jak hudbu v reklamě vyřešit. Je „jen“ potřeba mít ten správný odhad, co se bude líbit. Písně na zakázku také mohou velice dobře fungovat. Jejich velkou výhodou je „šití přímo na míru“. U nás se jejich vytváření věnují například skladatelé jako je Jan P. Muchow, Ondřej Soukup nebo Petr Ostrouchov. Jak uvedl Dušan Belko: "Když jsme dělali spoty pro IKEA, které jsou hodně příěhové, nechali jsme zkomponovat filmovou hudbu a fungovalo to daleko lépe, než když jsme si pod to pustili hit od REM.“(Hegr, 2006)
Abychom si ještě víc přiblížili pohled někoho z branže, uvádím názor kreativního ředitele Mark/BBDO Martina Charváta: „ je jedno, zda je hudba přejatá či komponovaná, hlavně že dělá správnou službu - doručí vzkaz: ´Jestli má smysl použít hit, který bude stát víc než celé natáčení, použijme ho. Investice do něj vložená se nám vrátí. Pokud má smysl nabrnkat si zadarmo melodii na tři tóny, udělejme to. A pokud nám k celkovému vyznění reklamy nejlépe poslouží ticho, nechme zahrát ticho´"(Hegr, 2006)
Při čtení tohoto citátu lze snad jen dodat, že nelze nevzpomenout na dnes již legendární spoty Oskara, když vstupoval na český trh a trhal rekordy s písní „Zmýlená neplatí, láska se chápe opratí“.

V. Závěr

Jak je vidno, hudba je součástí reklamy, bez které by zmiňovaná (alespoň ta v elektronických médiích) mohla jen těžko existovat. Výběr hudby do reklamy může význam spotu podtrhnout, ale třeba i úplně otočit. Je proto třeba věnovat výběru té správné hudby dostatečnou pozornost, což reklamní agentury dělají a mnohdy se jim to velice daří. Je třeba podotknout, že používána není jen hudba populární, ale někdy také hudba vážná (dnes již klasické spoty na Budweiser Budvar nebo třeba některé spoty na oplatky Kolonáda). Na závěr si dovolím malé shrnutí: s hudbou v reklamě je to jako se vším v reklamě. Nikdy není předem zcela jasné, co bude fungovat, co nikoli, co budou lidé milovat a co skončí v propadlišti dějin. Jasné je jen to, že hudba v reklamě (v elektronických médiích) vždycky byla, je a bude.

VI. Použitá literatura

1. ADRIAN C. NORTH, LIAM C. MACKENZIE, RUTH M. LAW, DAVID J. HARGREAVES (2004) The Effects of Musical and Voice "Fit" on Responses to Advertisements1
Journal of Applied Social Psychology 34 (8), 1675–1708. doi:10.1111/j.1559-1816.2004.tb02793.x
2. ROZBOŘIL, Zbyněk. Televizní oázy bezpečí. Human resources server [online]. 2005 [cit. 2007-11-28]. Dostupný z WWW: http://www.hr-server.cz/common/vlastni_clanek_detail.asp?c_id=219&o_id=1466
3. FRANĚK, Marek. Hudba v obchodním prostředí. Psychologie dnes [online]. 2002 [cit. 2007-11-28]. Dostupný z WWW: https://is.muni.cz/auth/el/1423/podzim2007/ZUR258/um/Franek_-_Hudba_v_obchodnim_prostredi_2001.pdf?fakulta=1423;obdobi=4023;studium=185141;kod=ZUR258
4. HEGR, Jan. Reklama v TV : Hudební hit dost stojí, ale také hodně prodá [online]. 2006 , 14..11. 2007 [cit. 2007-11-28]. Dostupný z WWW: .
5. SVOBODA, Václav. 2004 Propagační kampaně v marketingových komunikacích. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací

Pro vyhledávání vhodných reklam použitých v příkladech bylo využito webových stránek http://www.reklamavtv.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=23 a http://www.televiznireklamy.cz/C.php