SWOT analýza českého školství

Onehdy jsem v archívu narazil na stručný text s lákavě znějícím názvem "SWOT analýza českého školství". Vzpomínám si, že jsme to řešili ve škole asi před 10 lety.

Nepružnost - Hlavní slabá stránka?

Pro české školství je charakteristické to, že čas jakoby neexistoval. S přelomem tisíciletí se kvůli Internetu a mobilním telefonům zásadně změnil život téměř všem. Od způsobů komunikace přes organizaci práce po trávení volného času, všechno je jinak.

Co z 10 let staré SWOT analýzy již neplatí? Možná se trochu zlepšila situace s učebnicemi (nesledujeme-li cenovky a jazykovou verzi), semtam "pučí" využívání nových metod, školy jsou vybaveny plus minus použitelnými PC s Netem (ovšem za jakou cenu?) a volitelné předměty fungují.

Ostatní položky jsou evergreenem, státní maturity již nesmrtelnou klasikou :)

SWOT analýza českého školství

Silné stránky

- tradice našeho školství,
- vysoká vzdělanostní úroveň studentů,
- množství kvalitních učitelů,
- možnost bezplatného vzdělávání.

Slabé stránky

- encyklopedické pojetí výuky(učitelé mají spíš zakořeněnou povinnost předávat vědomosti, než vychovávat a učit pro život),
- málo se reflektují světové trendy,
- problematické požadavky vysokých škol na přijímací řízení,
- z ekonomických důvodů je omezována nabídka volitelných a nepovinných předmětů,
- nedostatečná péče o začínající učitele a učitele, kteří vyučují mimo rámec své odborné způsobilosti (chybí jejich soustavné metodické vedení),
- na většině škol převládají stereotypy v používání vyučovacích metod a forem práce, které jsou málo efektivní a nevyužívají přirozené aktivity a iniciativy žáků,
- nedostatek vhodných učebnic pro některé odborné předměty.

Příležitosti

- využití nových informačních technologií,
- podpora mladých učitelů, kteří se nebojí zavádět nové metody,
- zlepšení vzdělávání učitelů.

Hrozby

- nové maturity, které hrozí svým pojetím testových úloh (nezdaří-li se úmysl testovat kompetence a schopnost řešit problémové úlohy a zabředne se do bahna memorování informací, bude lepší státní maturitu vůbec nedělat),
- odchody kvalitních učitelů z důvodu nedostatečného ohodnocení,
- stárnutí pedagogických pracovníků.

Kam dál?
Co říkají učitelé na reformu školství

Matematika ve staré Arábii

Společenský a hospodářský vývoj Arábie vytvořil na počátku 7. století předpoklady pro politické sjednocení země. Dobyvačné hnutí Arabů vedlo ke vzniku arabského chalífátu, do něhož byla začleněna řada byzantských a íránských zemí západní Asie a severní Afriky (Írák, Sýrie, Palestina, Egypt, severní Afrika), a mělo obrovskou úlohu v dějinách zemí Středomoří, přední a Střední Asie. Rozvoji exaktních a přírodních věd, zvláště matematiky, astronomie, zeměpisu, lékařství a chemie napomáhalo to, že si Arabové osvojili antické i indické dědictví. Arabská astronomie a matematický zeměpis se zakládá na díle řeckého matematika, astronoma, zeměpisce a fyzika Ptolemaia. V geometrii a trigonometrii učinili řadu důležitých objevů Al-Battání a Abů-l-Vafá , který je tvůrcem astronomických tabulek. Roku 827 bylo v Syrské poušti provedeno měření poledníkového oblouku. Od 9. století byly v řadě měst založeny observatoře a rozsáhle se také rozmohla astrologie.

Vzhledem k rozpadu Římské říše byli Arabové národem, který zachoval díla starověkých učenců. V Byzanci, východní části římského císařství, vydával císař Justinián I. (527-565) stále ostřejší výnosy proti vyznavačům různých kacířství a v roce 529 vydal zákaz vyučovat v Athénách jakékoli filozofii. V právním kodexu, který Justinián uveřejnil čteme odstavec „De maleficiis mathematicis et caeteris similibus“ (O zločincích, matematicích a jiných jim podobných) a v něm se nachází tento bod: „Ars autem mathematica damnabilis interdicta est omnino“ (Zavrženíhodné umění matematiké jest zakázáno především). V té době byly v úpadku všechny světské nauky a s nimi i matematika. Arabové projevovali výjmečnou kulturní přizpůsobivost a snadno přijímali kulturní výsledky podmaněných národů. Za panování Hárúna Ar-Rašída i jeho syna al-Ma’múna byla skoro všechna vědecká díla starověkých klasiků přeložena do Arabského jazyka.

Na základech řecké a indické matematiky se rozvinula arabská algebra. Mezi arabskými algebraiky zaujímá význačné místo matematik, astronom a geograf Muhammad ibn Musa al-Chvárizmí. Žil na počátku 9. století v Bagdádu a byl autorem první učebnice algebry „Hisab Aldžebr val Muqabala“. Poprvé zde byla matematika podána z hlediska jejího praktického početního použití, které bylo ilustrováno mnoha příklady řešení rovnic.

Džebr znamená totéž co „doplnění“ , a tedy v obecném pojetí přenesení záporných výrazů rovnice na její druhou stranu. Muqabala znamená naproti tomu „vyrovnání“ nebo „protiklad“ , a tedy obecně zastoupení podobných výrazů na obou stranách rovnice jediným výrazem. Například v rovnici 10x = 8x + 8 máme na pravé straně „nadbytek“ 8x , které vyrovnáme a dostáváme 2x = 8. Titul učebnice Al-Chvarízmího, která se do Evropy dostala pod názvem „Algebra et Almucabala“, dal vzniknout názvu algebra.

Al-Chvárízmí vybíral úlohy tak, aby se v řešených rovnicích neobjevily záporné kořeny. V těch nepočetných případech, kdy se nebylo možné zápornému kořenu vyhnout, Al-Chvárízmí o nich prostě nehovoří. Tak Arabové vlastně založili algebru jako moderní vědu, ale v oblasti záporných čísel znamenali spíše krok zpět ve srovnání s výsledky indických matematiků. Přesto měla Indie na vývoj arabské matematiky také vliv. Číslice, které nazýváme arabské totiž vznikly z indických znaků, arabové je pak dále zprostředkovali latinské kultuře. Tyto číslice umožňují číselné počítání lépe než římské číslice.

Chráněná krajinná oblast Jeseníky

Chráněná krajinná oblast Jeseníky byla vyhlášena v roce 1969 na rozloze 740 km2 na území okresů Šumperk, Bruntál a později Jeseník. Jejím posláním je udržovat a zlepšovat dochované přírodní hodnoty v celém jejich spektru, zachovat krajinný ráz charakterizovaný vysokou lesnatostí, morfologickou členitostí masivu Hrubého Jeseníku a historickou strukturou osídlení.

Jeseníky jsou velmi starým pohořím, byly vyvrásněny již v prvohorách. Na jejich dalším utváření se podílela celá řada horotvorných pochodů. Zvláštní význam pro konečnou modulaci povrchu hor i pro vývoj a složení rostlinných a živočišných společenstev mělo střídající se období zalednění a opětovného ústupu ledovce ve starších čtvrtohorách.
Masiv Hrubého Jeseníku je rozvodím Baltského a Černého moře a důležitou vodohospodářskou oblastí. Pramení zde řeky Desná, Bělá, Opava a Moravice se svými přítoky. Významné jsou i jsou i minerální a léčivé prameny, zejména v okolí Karlovy Studánky a Velkých Losin. Klimaticky lze Jeseníky zařadit do chladné a vlhké oblasti.
I když Hrubý Jeseník nedosahuje velehorských výšek, nachází se zde některé rostlinné a živočišné druhy arktické a alpinské, navíc sem pronikají prvky květeny karpatské a i některé druhy teplomilné. Proto jsou tyto unikátní společenstva rostlin a živočichů chráněná v reprezentativní síti zvláště chráněných území, zejména v národních přírodních rezervacích (NPR) Praděd, Šerák-Keprník, Rejvíz a rašeliniště Skřítek. Diferencovaná ochrana území je stanovena rozdělením plochy CHKO do jednotlivých zón a plánem péče o celou oblast.

Hrady a zámky v oblasti:

Bruntál - Renesanční zámek s barokními prvky.
Velké Losiny - Složitý zámecký komplex s parkem v širokém údolí opodál obce Losiny.
Sovinec - Komplex hradu (pevnosti) na skalnatém výběžku v horském údolí Nízkého Jeseníku.

+ spousta dalších hradů, zámků a hlavně zřícenin

Rozhledny:

Praděd: Nejvyšší hora Moravy drží hned několik rekordů. V minulosti na jejím vrcholu stála nejvýše položená rozhledna na území naší republiky a současně se pokládala i za stavbu nejmohutnější. Stavěla se nejdelší dobu, nejdéle čekala na své otevření a nakonec se proměnila v největší hromadu trosek, jakou kdy naše hory viděly. Habsburská věž, jak ji autor nazval připomínala spíše hrad než rozhlednu. Měla být 32,5 m vysoká, s restaurací v přízemí, s pokoji pro hosty a hlavní vyhlídkou ve výšce sedmého patra.Práce začaly v roce 1904 a teprve v roce 1912 proběhla tolik očekávaná kolaudace. Již v roce 1926 započala rekonstrukce a ta si vyžádala dalších osm let stavebních prací. Po válce však nezbývaly peníze na údržbu a za přispění vandalů věž rychle chátrala. Než se podařilo prosadit plán záchranných prací, rozhledna se 2. května 1959 zřítila. V roce 1970 se započalo se stavbou 162 m vysokého televizního vysílače. Ten byl pojat jako víceúčelová stavba. Návštěvníkům v současné době slouží vyhlídková terasa ve výšce 70 m a je nejvýše položeným vyhlídkovým zařízením v celé republice.

Zlatý Chlum:

Vrchol Zlatého chlumu dominuje oblasti Jesenicka a tak není divu, že již před sto lety zlákal stavitele rozhleden. Významnou roli sehrálo i to, že v Jeseníku (tehdejším Frývaldově) sídlilo ústředí MSSGV, (Mährisch-Schlesischer Sudetengebirgsverein), Moravskoslezského sudetského horského spolku a sousední Gräfenberk (Lázně Jeseník) patřil k vyhledávaným lázeňským místům. V roce 1899 se přistoupilo k výstavbě 26 m vysoké kamenné věže. A jak v údolí poznáte, že je rozhledna otevřena? Tak jako před sto lety, podle vyvěšeného praporu.

Vývoj počítačů a her

Okolo počítačových her a programů, počítačů samotných i Internetu se točí velké peníze. Vždyť nejbohatším člověkem na světě je šéf softwarové firmy Microsoft Bill Gates, jehož majetek je odhadován na 90 000 000 000 (miliard) dolarů amerických. Tento průmysl se rozvíjí velice rychle, co bylo loňský rok nejlepší, je dnes už průměrné a za rok si na to už (skoro) nikdo ani nevzpomene. Pan Moore před mnoha lety (asi 40) řekl, že výkon počítačů se každý rok zdvojnásobí. Z tohoto tvrzení se nakonec stal tzv. Moorův zákon a je skoro na 100% pravdivý.

Když pomineme „počítače“ z minulého století, které sloužily pouze k jednoduchým výpočtům, začaly se počítače používat až za 2. světové války, kdy byly stvořeny k navádění bomb. Tyto počítače byly velmi rozměrné (i několik místností), velmi se zahřívaly, nebyly stabilní a měly minimální výkon (oproti dnešku). Potom byl vyroben Eniac, ohromný počítač, který měl o něco vyšší výkon, ale ty stejné neduhy, jako jeho předchůdci. Tenkrát ještě nikoho ani nenapadlo, že by počítače mohly sloužit k hraní počítačových her. Dokonce asi v 60. letech někdo řekl, že USA bude stačit pět počítačů, ale to ještě nevěděl, jakou rychlostí se tento průmysl bude vyvíjet. Počítače byly tenkrát velmi drahé, mohli si je dovolit jen ty nejmovitější firmy. Na přelomu 60. a 70. let vznikla první počítačová hra. Byly to pouze dvě čárky a čtvereček.

A přesto to byl průlom v oblasti počítačových her. Bylo to jednoduché, s minimální grafikou, bez zvuku a hrát se to dalo jen ve specializovaných hernách. Kdo by tehdy tušil, že do počítačových her se dostane násilí, krev, erotika a bude to vypadat realisticky. První domácí počítače za nevelké peníze se začaly prodávat ve 2. polovině sedmdesátých let. A na tyto počítače se začaly v krátké době vyrábět počítačové hry. Od té doby se počítače i počítačové hry stále zlepšují. Dnes už jen málokoho překvapí hra s fotorealistickou grafikou, opravdovými zvuky a dokonalou hratelností.

Kam dál?

Sega emulátor: Legendární hry na Vašem PC (Pac-Man, Mortal Kombat, Contra4)
SNES emulátor: Další porce herní nostalgie (Želvy Ninja, Sonic, Rock N' Roll Racing)

Čerpáno z těchto zdrojů.

Počítačové hry - Hrozba nebo nevinné odreagování?

Ve Spojených státech se rozšířila nová hra, ve které může hráč zastřelit svého nadřízeného nebo neoblíbeného kolegy. Stačí jen „přilepit“ počítačovému soupeři jejich fotku. S tím, že by reálnější hry dětem ubližovaly víc, ale Erben nesouhlasí. „Diskuse o násilí v počítačových hrách se objevila už asi před patnácti lety, kdy se likvidovaly pouze abstraktní čtverečky.

Jde o to, že by děti měly hrát pouze hry úměrné jejich věku. Pak pro ně mohou být obrovským přínosem, protože zvyšují obratnost a logické uvažování. Jinak jim mohou opravdu reálně ublížit,“ dodává Erben. Ochránit děti před zhoubným vlivem počítačových her mohou podle něj jen rodiče. „Měli by se zajímat, co jejich dítě s počítačem dělá. Rodiče většinou bohužel uspokojí, že jejich potomek sedí před monitorem a nezlobí je,“ říká.

Já také patřím do skupiny lidí, které počítačové hry a tudíž i násilí v nich zasáhlo. Dá se říci, že určitou krátkou dobu jsem na nich byl i závislý, ale z toho jsem se rychle dostal, protože jsem začal poznávat jiné krásy života (např. děvčata; ne, drogy jsem nemyslel). Určitý vliv tudíž počítačové hry mají. Ale jsou tu klady i zápory. Já jsem se u nich naučil slušně anglicky, lépe logicky myslet a přitom nevykazuji žádné známky psychopatických poruch a nemám žádný záznam v trestním rejstříku.

Kam dál?

Sega emulátor: Legendární hry na Vašem PC (Pac-Man, Mortal Kombat, Contra4)
Jen počkej zajíci! 100% věrná replika legendární sovětské hry

Čerpáno z těchto zdrojů.

Jsou počítačové hry nebezpečné?

Jak moc jsou počítačové hry, nebo alespoň některé, nebezpečné? „Nebezpečnější jsou výherní automaty, na ty se nabalují dluhy a další nepříjemnosti. Je to bludný kruh, realita se stává bolestnější a člověk tak více utíká k hazardu. Svá rizika samozřejmě mají i počítačové hry,“ říká MUDr. Karel Nešpor z psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích a dodává „Především je to násilí, které se objevuje i v televizi a v kinech. Navíc to není zdravý způsob života, zvláště u dětí. Ty sedí dopoledne ve škole, přijdou domů a prosedí odpoledne u počítače. To je strašný životní styl, trpí páteř, oči…“ Záleží podle něj hlavně na rodičích, kteří by měli kontrolovat, s jakým druhem zábavy tráví jejich ratolesti volný čas. Stejný názor má i Radek Friedrich z časopisu Level. „V cizině je to jako s pornokazetami, hry plné násilí si mohou koupit jen dospělí. A na přebalech her výrobce upozorňuje, že se nemají mladším prodávat. Záleží tak jen na prodejci. Je to stejné jako s alkoholem nebo cigaretami. U nás je to o to větší problém, že se prodává spousta pirátských kopií a takovému prodejci je už úplně jedno, kolik let je zákazníkovi. Inzeráty na prodej pirátských kopií jsou běžně třeba v Annonci“, tvrdí Friedrich. „Hry obsahující násilí jsou rozhodně nejnebezpečnější. Pro mne nejsou až tak nebezpečné ty, kde se střílí paprskometem, ale vraždí nožem. Ten je totiž dostupný v každé kuchyni,“ soudí Nešpor.

Dalším rizikem u dětí je možnost, že budou příliš jednostranně zaměřeny a mohou tak zakrnět v jiných oblastech života – v komunikaci, sociálním cítění a podobně. U druhu her, které simulují řízení kosmické lodě, auta či letadel, zase může podle Nešpora dojít i k tzv. virtuální nevolnosti. Dítě dlouho hraje, potom vstane od computeru a spadne třeba ze schodů, protože si ještě nestačí přivyknou na běžnou realitu. „Měl jsem i jeden případ, kdy se patologický hráč na herních automatech snažil své závislosti zbavit tím, že si stejnou hru, za kterou chodil do herny, nainstaloval na svůj počítač. Nevyšlo mu to, stále ho to táhlo do herny,“ vzpomíná lékař. Můžeme tedy na počítačových hrách nají vůbec něco pozitivního? „Je to jako s pálivou paprikou. V rozumné míře může jídlo obohatit, ale když se to přežene, tak i znehodnotit. Čím mladší organismus, tím větší rizika,“ uzavírá lékař psychiatrické léčebny.
Dne 31. prosince 1999 po poledni zahynul jedenáctiletý chlapec. Toho střelil do hlavy jeho čtrnáctiletý bratr, který našel revolver spolu s náboji a hrál si sním. Pominu-li, že zbraň musí být uložena odděleně od střeliva a mimo dosah všech neoprávněných osob, objevila se opět spousta spekulací, že za to mohou i počítačové hry. Spousta dnešních dětí je odkojena akčními filmy a počítačovými hrami. Vytáhnout zbraň je v nich běžné a lze tam získat další život, hru vrátit. Přidá-li se k tomu přirozená touha kluků něco si vyzkoušet a bojovat, může dojít ke zkratu v chování. Zvláště v situaci, drží-li náhle dítě v ruce opravdovou zbraň. Tak hodnotí tragédii, při níž čtrnáctiletý chlapec zastřelil svého bratra, psychologové. Viní z toho však nejen akční podívanou, ale hlavně rodiče. „Vinu za podobné případy násilí mezi dětmi nelze svalovat jen na agresivitu z obrazovky. Je to hodně o vztazích v rodině. Děti dostávají podněty, ale vinou odcizení a nedostatečné komunikace s rodiči je neumějí náležitě zpracovat,“ říká dětská psycholožka Helena Mačasová.

Děti, které tráví většinu svého volného času u počítačových her, mohou mít potíže s rozlišením počítačové reality a skutečného života. V tomto ohledu jsou podle odborníků nejnebezpečnější, zároveň však nejoblíbenější, akční střílečky, ve kterých hráč zabíjí stovky imaginárních nepřátel. „Spolu se sportovními hrami a strategiemi jsou akční střílečky jednoznačně nejžádanější,“ potvrzuje odborník na počítačové hry Lukáš Erben. Tyto hry jsou v obraze i zvuku stále reálnější. Místo klávesy se už na obrazovku střílí reálně vypadající pistolí.

Kam dál?
Sega emulátor: Legendární hry na Vašem PC (Pac-Man, Mortal Kombat, Contra4)
SNES emulátor: Další porce herní nostalgie (Želvy Ninja, Sonic, Rock N' Roll Racing)
Jen počkej zajíci! 100% věrná replika legendární sovětské hry

Čerpáno z těchto zdrojů.

Počítačové hry a násilí

V posledních letech se čím dál častěji objevují názory, že hraní počítačových her a potažmo počítačové hry samotné jsou původcem násilí páchaného dětmi a mladistvými. Tento názor je o nebezpečnější, že hry ještě nejsou brány jako běžná součást kultury a pro spoustu lidí jsou španělskou vesnicí. A nejhorší na tom je, že právě lidé, kteří by měli schvalovat a rozhodovat o zákonech, ve většině případů netuší, o co tady vůbec jde. Pomineme-li ty největší neznalce, kteří nerozlišují mezi počítačovými hrami a výherními automaty, stejně zbývá spousta dalších, kteří si v novinách přečtou, že dva studenti, kteří povraždili v americkém Littletonu 14 svých spolužáků, hráli velmi často počítačové hry. V článku se pak ještě nadhodí, že jeden z nich byl sympatizantem neonacistického hnutí. Neznalý člověk si pak řekne: nacismus je špatný, takže co z toho vyplývá – počítačové hry jsou špatné. Ale co ten druhý, co když sbíral známky? Je tedy filatelie průpravou k masovému vraždění?

Přemýšlením nad takovou hloupostí by se asi nikdo dlouho nezabýval, a přitom je to s hrami to samé. Ale počítačové hry nejsou dostatečně známé mezi nejširší veřejností, takže se na ně hledí jako na jakousi tajemnou hrozbu. Takový vystrašený rodič pak požaduje na odpovědných osobách, aby podnikly patřičné kroky. Je to přece tak snadné, počítačové hry jsou vinny za smrt dětí, takže když je zakážeme, všechno bude zase v pořádku. Ale takhle jednoduché to zase není. Nikdo netvrdí, že počítačové hry nejsou násilné, ale zapomíná se na to, že už dost dlouhou dobu existuje funguje rozdělování her podle věkových kategorií, stejně jako to známe u filmů. Pokud tedy můžete vyslechnout rozhovor dvou sedmiletých školáků o dosažení nového rekordu v přejíždění chodců v Carmageddonu (závodní hra, kde za přejetí chodců získáte další cenné sekundy, tato hra je velice brutální, v některých státech místo chodců přejíždíte zombie se zelenou „krví“, jenže zanedlouho se na Internetu objevil program, který ve chvilce uvedlo vše do běžné reality), něco je rozhodně v nepořádku, ale chybu lze těžko hledat u tvůrců hry samotné, která je určena dospělému publiku. Protože nikdo mě nepřesvědčí, že když si dospělý člověk zakoupí již zmiňovaný Carmageddon a nadšeně v něm bude přejíždět bezmocné pěšáky, pak druhý den nasedne do svého čtyřkolého miláčka a pokusí se efektním smykem pokosit pár spoluobčanů čekajících na zastávce na autobus (aspoň mě se to nestalo). Tomu nevěřím a věřit ani nebudu. U dětí je to horší, ty nemají tušení, jak se realita může lišit od toho, co vidí na monitoru.

U koho tedy hledat chybu? Bylo by snadné hodit všechno na rodiče – nechají děti sledovat filmy, jejichž hrdiny pak děti napodobují, aniž by tušily, že pět kopanců do hlavy se tak snadno nerozchodí (případně, že na rozdíl od hry má každý jenom jeden život). Ale obviňovat z toho jenom rodiče by bylo poněkud nespravedlivé, ono se lehko řekne, že pokud se na děti dohlíží a věnuje se jim dostatek času a péče, tak prostě nenastanou problémy. V situaci, kdy většinou oba rodiče musí chodit do práce, aby se finanční situace nestala neúnosnou, bych si osobně nikoho nedovolil kritizovat za nedostatek péče o potomky. Nevinil bych z této situace ani samotnou společnost, protože s těmito problémy (kriminalita a růst násilí mladistvých) se potýkají v mnoha zemích, které se liší svým stupněm rozvoje. Moje stanovisko ke hrám a násilí v nich je tedy jednoznačné. Hry rozlišuji na dobré a špatné a na to, zda jsou násilné nebo ne, je automaticky nezařazuje do jedné z těchto kategorií. Navíc mi přijde zvláštní spekulovat o škodlivosti násilí ve hrách v době, kdy se sypou bomby z letadel na opravdové lidí a skutečná válka zuří poměrně nedaleko.

V USA jde pěkně vidět, že nejen u nás se politici snaží vetřít do přízně veřejnosti rázným „řešením“ palčivých problémů. Poté, co dva littletonští fanatici zásadním způsobem zredukovali počet svých spolužáků, vypuklo ukázkové hysterické hledání viníka. Do amerického Kongresu se dokonce dostal k projednání o zákazu distribuce her zobrazujících násilí, ale nebyl přijat. Coloradský republikánský senátor zase předvedl ukázkové vystoupení před kamerami, kdy, tvrdil že pakistánské děti dostávají samopaly už v ranném věku, a přesto k masakrům na pakistánských středních školách nedochází. To, že důvod je v tom, že tyto děti možná tou dobou už legálně zabíjejí v armádních službách nepřátele státu, v proslovu jaksi nezaznělo. Zajímavě zní i zpráva, že poprvé v dějinách kinematografie byl předvolá před soud režisér filmu Takoví normální zabijáci – Oliver Stone (mj. film Četa), a to kvůli jinému masakru, kterého se dopustily osoby, jež shlédly Zabijáky asi dvacetkrát.

Kam dál?
Sega emulátor: Legendární hry na Vašem PC (Pac-Man, Mortal Kombat, Contra4)
SNES emulátor: Další porce herní nostalgie (Želvy Ninja, Sonic, Rock N' Roll Racing)

Čerpáno z těchto zdrojů.